VÁCLAV HAVEL
5. října 1936 – 18. Prosince 2011
Václav Havel se narodil v Praze roku 1936, ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině. Jeho dědeček postavil pražský Palác Lucerna, jeho strýc založil Filmové studio Barrandov.
Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik (nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí) a dálkově studoval dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 1964 byla uvedena jeho první hra Zahradní slavnost.
Během Pražského jara působil Václav Havel v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. Soustavně vystupoval proti politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi a vyvrcholením této činnosti bylo publikování Charty 77 v lednu roku 1977. Tyto politické aktivity jej stály 5 let života strávených ve vězení. Mezinárodní lidskoprávní organizací Amnesty International byl vnímán jako tzv. vězeň svědomí.
V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Ve druhé polovině osmdesátých let byl Václav Havel ještě dvakrát uvězněn, naposledy v roce 1989. V listopadu 1989 se Václav Havel stal vedoucím představitelem „Sametové revoluce“
Společenský pohyb pak vyvrcholil 29. prosince 1989, kdy byl Václav Havel jako kandidát Občanského fóra zvolen Federálním shromážděním československým prezidentem. Ve své inaugurační řeči slíbil přivést zemi ke svobodným volbám, což v létě 1990 splnil.
Podruhé zvolilo Václava Havla do funkce prezidenta nové Federální shromáždění 5. července 1990.
Václav Havel si svými postoji v letech totality získal postavení uznávané morální autority. Hloubkou názorů na problémy soudobé civilizace a promyšleností jejich formulací se stal i v nové ústavní funkci respektovanou osobností, mezi politiky ojedinělou.
Po rozpadu československé federace ukončil Václav Havel svůj několikaměsíční pobyt v ústraní a po volbách 26. ledna 1993 byl zvolen prvním českým prezidentem. Jeho žena Olga se po boku hlavy státu věnovala především charitativní činnosti. Inspirována prací ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, založila v roce 1990 Výbor dobré vůle, jehož činnost se zaměřila na pomoc tělesně a mentálně postiženým. V lednu 1996 však po těžké nemoci podlehla.
Následně, v roce 1997 se Václav Havel oženil s Dagmar Havlovou Veškrnovou, která, aby se mohla poctivě zhostit úlohy první dámy České republiky, přerušila svoji úspěšnou hereckou kariéru.
Až do roku 2003 tak plnila povinnosti vyplývající z postavení manželky hlavy státu.
V roce 1997 založila Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, kde jako předsedkyně Správní rady dodnes aktivně působí.
V roce 1998 byl Václav Havel opětovně oběma komorami Parlamentu České republiky zvolen prezidentem republiky, kterým zůstal až do roku 2003.
Václav Havel, přestože podlehl zákeřné nemoci 18. 12. 2011, zůstal ikonou boje za svobodu a demokracii nejen v České republice ale v celém světě. Za svůj postoj byl i opakovaně navržen na Nobelovu cenu míru.